„Výstavu jsem nazval stroze a věcně ‚U horských potoků‘. Ale zjevně se nejedná o dokumentární fotografie. Takže nejsou určeny pro jakési zeměpisce a turisty, kteří si jen odčárkují, kde všude už byli. Nejsou určeny ani pro ctitele prvoplánové krásy. Ale spíše pro duše všímavé a vnímavé, které jsou schopny při rozjímání vycítit, že kreace horské vody jsou až analogovou kopií života každého z nás. Horský potok je skutečně jako život. Stále pádí kupředu. Posléze se jakoby v zamyšlení zklidní, dokonce je lemován krásou květů, či půvabných růžic kapradí, nebo barvami spadaného listí. Ale občas se mu ve vodopádech a splavech jeho života ztrácí pevná půda pod nohama… Již jen krátký pobyt u horského potoka osvěží a dodá tolik potřebnou energii. A tato znovunabytá duševní energie je zároveň zkrocena v nostalgickou rozumnost – uvědoměním si plynutí času.“